Napionieri Etiopií a Keňou – začíná jít do tuhého
Tak konečně je to tady. Etiopie, země, o které Marek básní celou cestu na těch našich prskoletech. Tady by prý měla začínat ta pravá, drsná Afrika. Chápejte, jakože ta černá Afrika… No nevím, nám to tady celkem africké přijde už docela dlouho.
Každopádně by Etiopie měla být tím vytouženým vrcholem výletu (když tedy nepočítáme dojezd do cíle, tedy do Jihoafrické republiky, s čímž teda rozhodně nepočítáme, protože to se nám nemůže v žádném případě, ani v žádném životě podařit).
Etiopská zkouška ohněm
Noo, už na první pohled to tady asi nebude takové žúžo, jak si Marek představoval. Děti tu na nás něco pořád pokřikují, a dokonce na nás hážou kamínky. No kde to jsme? Jídlo je tu taky takové všelijaké. Místní specialita „indžora“ je jakási placka s pálivou omáčkou – nic, co bychom si musely dávat znovu.
No aspoň, že je tu teplo. Nebo teda spíš vedro. Přibližujeme se totiž k rovníku. Ale to je podle kluků taky jen otázka času, protože nás v nejbližších dnes čekají přejezdy přes 3000 m n.m. To se jako ty motorky u toho neudusí? No to chceme vážně vidět.
Vzácný okamžik, kdy na nás etiopské děti zrovna neútočily…
Přesně jak jsme s Hakunou čekaly. Nejede to… Dusí se to… a tak se musí šlapat. Teda kluci musí šlapat a motorky tlačit. My se stále vezeme v naší business class na řídítkách. Každopádně čím dýl tady jsme, tím víc se bojíme. Třeba nedaleko města Azezo jsme viděli, jak šly dvě znepřátelené vesnice normálně proti sobě. S klacky, lopatami a tak. Takže se tak nějak snažíme mít tu naši vysněnou Etiopii co nejdřív z krku a vydat se konečně do Keni.
Po průjezdu Etiopií jsme se cítily přesně tak, jak jsme vypadaly – dost bídně.
Rovnou na rovník
Aby toho nebylo málo. Nejenže ty pseudomotorky nechtějí jet do kopce, navíc jsme se trošku přepočítali a začíná nám období dešťů. Což je vážně fajn, když jste v Africe, na motorce a na silnici bez asfaltu. Každopádně jsme dorazili do Keni… A čeká nás jeden z pomyslných velkých milníků, a to rovnou rovník.
A jako musíme přiznat, že Keňa, to je úplně jiná pohádka. Lidi jsou tu strašně fajn a nechtějí od nás jenom peníze. Spíš je zajímá, co jsme to za blázny, že jsme se na motorkách (dá-li se našim strojům tak říkat) vydali do Afriky.
Neuvěřitelné se stalo skutečností!
A pak se to stalo, přátelé. ROVNÍK. Fakt jsme nevěřili, že se na jižní polokouli dostaneme vlastní silou na motorce, které je určená tak maximálně k ježdění do vesnické sámošky. S dobrým pocitem tu proto na chvíli spočneme (samozřejmě ve stínu) a pak vzhůru k cíli naší dobrodružné cesty!
