Blog

Cestování mě prostě baví. Když se to navíc podaří s minimálními náklady, je potěšení dvojnásobné. Výlet do Milana tak byl jednoduše samá radost! 😊

Máte také tak dobré kamarády jako já? Jednoho odpoledne si takhle otevřu Facebook a začtu se do zpráv, které mi přišly. Vyskočil na mě vzkaz od kamaráda, který objevil akci na skutečně super ceny letenek. Poslal mi odkaz na slevový kupón a připsal, že sám neodolal a letí asi do deseti destinací za 1 Kč.

Nevěřil jsem tomu a odkaz zavřel. Jenže mi to stále vrtalo v hlavě, a nakonec jsem se na danou akci podíval znovu. Po chvilce zkoušení různých destinací, kde jsem ještě nebyl, se mi ale stále nedařilo najít tak výhodnou nabídku. Pak mě ale napadlo vyzkoušet místa, kam létají nízkonákladovky a bingo!

Nakonec jsem vybral Milano a Athény, ačkoliv jsem obě místa už kdysi navštívil. Opakování je však matka moudrosti a za tu cenu… no, nekup to! První bylo na programu Milano, tak se pohodlně usaďte a já se pustím do vyprávění.

Milé Milano, už letím!

Let z Prahy do Milana trval asi hodinu dvacet. V břiše mě hřál oběd, na který jsem v Praze stihl pozvat kamarádku a radost z opožděného dárku „od Ježíška“, který mi přinesla a který jsem tak tak nacpal do batohu. A samozřejmě jsem se těšil!

Na letišti v Bergamu, které je samo o sobě krásným městečkem (na jeho prohlídku mi však nezbyl čas), mě místní „naháněči“ nasměrovali na autobus, kterým jsem se za pět euro dostal během hodinky do centra Milana. Takových autobusů tady jezdí plno. Je úplně jedno, do kterého nastoupíte, všechny jsou za stejnou cenu, mají wi-fi a doba přesunu je také srovnatelná.

Před hlavním vlakovým (i autobusovým) nádražím mě překvapilo velké jablko spíchnuté spínacím špendlíkem. Asi místní umění. Vedle něj stála dvě ozbrojená auta se strážníky, ale nemyslím si, že by dohlíželi právě na to jablko. Spíš všeobecně udržovali klid a byli připraveni v případě nutnosti zasáhnout. Přemýšlel jsem, zda se dát vlevo nebo vpravo. Měl jsem naplánovaný takový okruh, takže to bylo celkem jedno. Proto jsem se vydal rovně přímo za nosem.

O památky není nouze

Někteří se podivovali, co chci v Milaně dělat, že jsou tam jen luxusní obchody, dóm a La Scala. No, když viděli mé fotky, svůj názor přehodnotili. Milano je na památky velice bohaté. Je tu sedm hlavních bran do města, které jsou nyní v běžné zástavbě. Nebo třeba komplex Bosco Verticale, dvojice obytných věží s více než 900 stromy, který získal ceny International Highrise Award a Best Tall Building Worldwide. Dál například Monument věnovaný obětem terorismu (vyhledávám i netradiční věci), tedy socha teroristy se svítící bombou na zádech jako vzpomínka na 11. září, nebo Disco di Arnaldo Pomodoro – dvojitý kruh zlaceného bronzu vypadající jak rozřízlé rajče.

Najdete tu i Chodník slávy, kde byly podpisy světových hvězd jako Sharon Stone, Patrick Swayze, Sigourney Weaver, Michael Douglass či Depardieu. Nemohl jsem si nechat ujít ani uličku s luxusními módními obchody, jako je Hugo Boss, Cartier, Versace, Louis Vuitton a další. Nejdřív jsem si říkal, jestli to nebude blbé a podezřelé, když si budu výlohy obchodů fotit. Kdybych to ale neudělal, byl bych asi jediný, kdo se tu jen prochází. Foťák tedy cvakal o sto šest.

Pro nákupní maniaky i milovníky kultury

Mezi top památky patří Galerie Viktora Emanuela II., zasklené nákupní centrum s luxusními obchody, kavárnami a restauracemi hned vedle Dómu s pověstí o býkovi (zapátrejte a třeba na ni také narazíte a splní se vám přání). Pátou největší katedrálou na světě a druhou na Apeninském poloostrově je Duomo di Milano, kam se dá vyjít po schodech nebo se vyvézt až na střechu a kochat se výhledem na město. Bohužel jsem neměl tolik času a fronta byla alespoň na hodinu (a to byl leden!).

Třetím lákadlem je Teatro alla Scalla (La Scala), jeden ze světově nejproslulejších operních domů. Ani zde jsem neměl štěstí. V den představení se dávají do oběhu lístky na stání, ale v době, kdy jsem město navštívil, zrovna žádné představení nebylo. Čtvrtou turisticky profláknutou památkou je Castello Sforzesco s velikým parkem. Je to hrad, ve kterém jsou dnes muzea s exponáty, jako je nedokončená socha Pietá Rondanini od Michelangela. Zklamaní však nebudou ani milovníci kostelů.

Nádherné fotky jsem pořídil na Cimitero Monumentale di Milano, hřbitově na ploše 250 000 m², který je díky svým neuvěřitelným sochám na náhrobcích a rodinným hrobkám skutečným uměleckým a historickým muzeem. V noci bych se tady teda procházet nechtěl, některé sochy byly opravdu jak živé a potkat je ve tmě…

Nezapomeňte na kanály a hlavně na zmrzlinu!

Co mě trochu překvapilo, byla místní hromadná doprava. Z netu jsem měl nastudované, že se dá v Milaně pořídit celodenní jízdenka. Chtěl jsem si šetřit tlapky a vzhledem k tomu, že jsem neměl ubytování přímo v centru, bylo zapotřebí použít novou (fialovou) linku metra. Jenže v době, kdy jsem chtěl kupovat jízdenku, byly trafiky zavřené a v automatech v metru byla k dostání jen jízdenka na jednu jízdu s modifikací na různé zóny. Chvíli jsem přemýšlel, ale protože se začala tvořit fronta, koupil jsem jízdenku, která vypadala tak, že by při příchodu revizora nemusel být problém, a jel jsem.

Na ubytování se mne recepční zeptal, co vše chci navštívit a doporučil mi ještě Milánské kanály. O nich jsem se nikde nedočetl, ale podle mapy jsem měl v plánu být kousíček od nich. Úplně jako v Benátkách to sice nevypadalo, ale i tak to nebylo vůbec špatné.

Samozřejmě došlo i na jídlo! Jaká pochutina se vám vybaví, když se řekne Itálie? Někomu pizza, někomu těstoviny, ale já jsem zaměřen na speciality. Z Itálie bych nemohl odjet, aniž bych si dal vyhlášenou zmrzlinu, a to hned několik kopečků. Mou láskou je také Aperol, takže i sklenka tohoto oranžového likéru nesměla chybět. Stejně jako silné espresso v kavárničce. A také jsem si, jako při každé návštěvě Itálie, odvezl pistáciový likér (sbíhají se mi sliny, jen na něj pomyslím). Na milánské risotto, místní specialitu, stejně jako na prohlídku dómu mi už bohužel nezbyl čas.

Snad to napravím příště. Teď už vím, jak na to a levné letenky spolehlivě vyčmuchám! 😊