Blog

Batůžek se svačinou připraven, pas, cestovní pojištění, eura i dolary taktéž – mohu vyrazit! Tentokrát mám s kamarádkou spolucestovatelkou sraz až ve Wroclawi na letišti. Naplánoval jsem si to tedy tak, že pojedu z Prahy dřívějším autobusem, procourám si město a pak se dalším autobusem dopravím na místní letiště. Datum mého odjezdu – pátek 13. však tentokrát výjimečně dostál své pověsti.

Špatná konstelace hvězd?

V Praze jsem včas, dokonce s předstihem. Podívám se do nějakých obchůdků a vyrážím na Florenc, odkud mi má jet v 16:05 linka č. P13. Na odbavovací ceduli bylo pár zpoždění, ale zatím bylo vše v pořádku. Těsně před čtvrtou hodinou to ale začalo…

První sms o zpoždění dorazila 8 minut před plánovaným odjezdem, kdy už měl být autobus dávno přistaven na stanovišti. Nakonec se zpoždění vyšplhalo na 3 hodiny a 15 minut! Tato situace zjevně zaskočila i operátory na informačních linkách, a jejich zdůvodnění a stanoviska tak byla značně rozporuplná. Očividně jsem nebyl jediný, koho diagnóza „pátek třináctého“ postihla.

Na Florenci jsem se tak nakonec setkal i se svou spolucestovatelkou, která jela s jinou společností o čtyři hodiny později než já, tedy vlastně chvilku po mně.

Obraťme list a vzhůru do Wroclawi

A nyní k samotné prohlídce města. Při cestě na letiště (mířili jsme do Gruzie) jsem tedy prohlídku nestihl. Byl jsem rád, že jsem vůbec dorazil a stihnul letadlo. Při cestě z Gruzie domů jsem měl na prohlídku necelé dvě hodiny. Vzal jsem to tedy hopem, jen to nejdůležitější.

Wroclaw je čtvrté největší město Polska, jedno z nejstarších měst a hlavní město Slezska a Dolního Slezska. Má přibližně 650 tisíc obyvatel. Město bylo v roce 2016 Evropským hlavním městem kultury, v roce 2017 hostilo Světové hry. O původu názvu města nepanuje shoda. Častý je názor, že nese název po českém knížeti Vratislavovi I., je ale také možné, že se jmenuje po nějakém slezském panovníkovi či po prvním vládci města nazývaném Vratislav.

Wroclaw (Vratislav) byla plná kamarádů mé velikosti. Město se pyšní více než 350 krasnoludkami (snad to dobře skloňuji) – trpaslíky či skřítky. První trpaslík, dnes nazývaný táta, se ve městě objevil v roce 2001. Byl umístěn na Swidnické ulici jako pomník tzv. Oranžové alternativy, což bylo happeningové hnutí mladých z 80. let, jehož symbolem byl kromě oranžové barvy právě trpaslík. Po pozitivní odezvě se další trpaslíci objevili v roce 2003, 2005 a postupně se jejich rodina stále rozrůstá.

Skřítci se objevují na dlažbě, na sloupech pouličního osvětlení, na břehu řeky. Před radnicí stojí nevidomý trpaslík, hluchý trpaslík a jejich kamarád trpasličí vozíčkář, kteří pomohli zviditelnit projekt Město bez bariér. U budovy banky na hlavním náměstí má trpaslík vlastní malý vchod a bankomat, kousíček dále jsou Sysifové, kteří po vzoru antického hrdiny valí obrovský kámen, nesmí chybět ani socha Svobody a další. Za pět zlotých si můžete koupit mapu, která vás zavede ke všem trpaslíkům. Lov na trpaslíky se mi moc líbil, za hodinu jsem jich našel 17 (byl jsem tam 17., tak to pěkně vyšlo). A pokud byste chtěli víc, tak v září se pořádá třídenní festival trpaslíků.

Od trpaslíků k Jeníčkovi a Mařence

Prošel jsem si Rynek, druhé největší náměstí v zemi (po Krakově), který je kompletně zrenovovaný a obdivoval jsem zde různé styly architektury. Bohužel jsem neměl čas na navštívení nejstarší restaurace na starém kontinentu (Piwnica świdnicka), jejíž vznik se datuje do roku 1275. Hlavní dominantou je radnice, která se dá navštívit v rámci prohlídkového okruhu.

Zastavil jsem se u Jeníčka a Mařenky, což jsou hezké domy, které jsou propojené barokní bránou, jež vás zavede k monumentálnímu Kostelu sv. Alžběty, který byl v roce 2003 prohlášen za baziliku. Název domů odkazuje na známou pohádku bratří Grimmů, oba jsou totiž jakoby ztracené v hlubokém lese vyšších stavení.

Dalšími zastávkami byl Plac Solny, kde se obchodovalo se solí více než pět století; Raclawické panorama, prý nejnavštěvovanější památka ve Wroclawi – malba na plátně široká 15 metrů a dlouhá 114 metrů; přes nábřeží jsem si nafotil Katedrálu sv. Jana Křtitele a celý Tumský ostrov; kolem tržnice a univerzity jsem dorazil k Pomníčku jatečním zvířátkům, což je dvorek bývalých jatek s  bronzovými plastikami jatečních zvířat, jako poděkování od „konzumentů“; a přes Královský palác a Operu jsem spěchal do nákupního centra u hlavního vlakového nádraží, kde je netradičně v podzemí autobusové nádraží.

Ještě musím na Poláky trochu zanadávat. Při cestě z letiště neměl automat na jízdenky drobné a byl jsem ošizen o dva zloté. O stejnou částku mě natáhli i v obchodě Biedronka u autobusového nádraží, kde mi za zapečenou bagetu účtovali vyšší částku, ale už jsem neměl sílu na to se s nimi hádat. Na druhou stranu kolegyně z kanceláře byla nakupovat v Německu a v převlékací kabince našla dva zloté, tak mi je věnovala a já měl částečnou kompenzaci.

Při přesunech mi štěstí nepřálo

Při zpáteční cestě se mi zpoždění opět nevyhnulo. Nestihl jsem kvůli němu spoj v Praze a v Ústí nad Labem mi kvůli příjezdu o dvě hodiny později mi již nenavazovala žádná MHD. Byl jsem tedy odkázán na taxi.

Už jsem se z toho sice oklepal a na příští cestu se už zase těším. Rozhodně však zvolím jiné datum…