Berlíne, mě se jen tak nezbavíš!
Po svém návratu z Athén jsem měl opět pár hodin na to, abych v Berlíně dohnal, co jsem před odletem nestihl. A opět poprchává. To asi Berlín roní slzy dojetí z mého šťastného návratu…
Zase jsem využil hromadnou dopravu a nechal jsem se odvézt na Alexandrovo náměstí (Alexanderplatz), dalo by se říci úplný střed Berlína. Náměstí bylo pojmenováno podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Vždy se nemohu vynadívat na slavné Hodiny světa (Weltzeituhr) z roku 1969, které ukazují čas v různých městech po celém světě. Zkoumám, kde zrovna svítá nebo kde se lidé ukládají k spánku. Na vrcholku hodin rotuje sluneční soustava. Přehlédnout nejde ani červenou radnici (Rotes Rathaus), s komunisty prý ale nemá nic společného. Pěkná je taky Neptunova kašna (Neptunbrunnen), kde mě skoro sežral krokodýl. Naštěstí byl jen kamenný.
A přece se točí!
Dominantou náměstí však je Televizní věž (Berliner Fernsehturm), která je vysoká 368 metrů. Po zaplacení vstupného se vyvezete výtahem na vyhlídku a v restauraci si můžete dát dobrou kávu a kochat se výhledem. Otáčivá restaurace však není povinná, proto ten vstup. Vypátral jsem ale slevový kupon, tak jsem jel skoro zadarmo. Za jasného dne je prý vidět i na 42 kilometrů daleko. Vrchol věže má připomínat sovětskou družici Sputnik 1 a původně měl být po vzoru socialismu červený. Nicméně tyto plány byly později upraveny a vrchol má dnes částečně zlatavý povrch. Tehdejší vládě Východního Berlína vyšly stavební plány do puntíku, až na malý detail – když na vrchol Televizní věže svítí slunce, paprsky vytvoří na jejím povrchu kříž. Někteří Berlíňané, vysmívající se vládní snaze potlačit jakoukoliv formu náboženství, proto věži začali přezdívat „papežova pomsta“.
Nedaleko od Alexandrova náměstí je sousoší otců socialismu (Marx-Engels-Forum). Sice nemám k Marxovi ani Engelsovi žádný vztah, žádné jejich dílo jsem nečetl, ale fotka musí být. 😊 Hned přes silnici dominuje Dóm (Berliner Dom). Zvláštní češtinářské spojení. Dóm se mi líbí na podzim, kdy se v tomto městě na několika místech koná (stejně jako v Praze) „Festival světel“ – jsou nasvíceny památky a na některých budovách jsou videoprojekce. Určitě doporučuji.
Vedle Dómu je Stará Galerie a pak následují další muzea ve čtvrti zvané Muzejní ostrov. Cestovatele určitě zaujme Pergamonmuseum, ve kterém je umístěna část sbírky klasického antického umění, dále v něm sídlí Muzeum starověkého blízkého východu a Muzeum islámského umění. Abych nezapomněl, je s ostatními muzei v Unesco díky Trhové bráně, Ištařině bráně, Pergamonskému oltáři, mozaikám a dalším uměleckým kouskům.
Currywurst k Berlínu neodmyslitelně patří
Začínají mě bolet tlapičky a vlastně už od letiště mám jeden velký problém. Mám hlad. Teď už ukrutný. Na letišti jsem si místní specialitu nedal, chtěl jsem až ve městě. Překvapilo mě, když je ta neděle, že měly některé obchody otevřeno, což je pro Německo nevšední. Ale za celou tu dobu jsem nepotkal ani jeden stánek s currywurstem, kterých zde běžně potkávám spoustu. Naštěstí i tato má potřeba byla právě u Dómu uspokojena (jinak bych asi umřel a kdo by vás bavil dalšími historkami z cest?). K tomu jeden svařáček a mohu pokračovat ve svých toulkách. Už se ale pomalu po Ulici Pod Lipami (Unter den Linden) blížím k nádraží…
Ještě se však ke currywurstu vrátím, protože je zde pojmem. Slavné uzenářské pochoutce je již přes šedesát let a má zde i své muzeum. Je to víceméně opečená klobása zalitá omáčkou, jejíž druhy se mohou lišit. Většinou se však jedná o kombinaci kečupu a curry, směsici koření indického původu. První currywurst údajně připravila Herta Heuwer v roce 1949, která si svůj první stánek s touto pochutinou otevřela ve čtvrti Charlottenburg. Currywurst se poté natolik proslavil, že se jej v Německu dnes spořádá až na 800 milionů kusů ročně. Máme i v Čechách nějakou potravinu, která je tak oblíbená? Napadá mne jen pivo, ale jinak asi nic.
Cílová rovinka
Už jen tři zastávky. První je Gerndarmenmarkt, jedno z nejkrásnějších náměstí Berlína, na kterém najdeme dvě katedrály v barokním stylu – Deuscher Dom a Francösischer Dom, neoklasicistní Koncertní halu a sochu básníka Fridricha Schillera. Druhou zastávku, kterou nikdy nevynechám, je Checkpoint Charlie. Je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti měli možnost přejít z jedné části města do druhé, a to ještě se zvláštním povolením.
Jsem já to ale hlava děravá! Vždy si říkám, že si vezmu svůj starý pas (pšt, nesmí se to) a nechám si do něj dát historické razítko (nechce se mi totiž kupovat ten, který nabízejí uniformovaní vojáci, kteří zde stále hlídají). Tak snad příště. Přemýšleli jste o tom, proč tento přechod nese toto jméno? Já ano, trochu jsem zapátral a zde je výsledek: jméno hraničního přechodu je odvozeno od fonetické abecedy NATO, kde písmeno C je třetí v pořadí a Charlie je jeho kódovým slovem. A abych nezapomněl: na jedné budově jsou historické fotky a nevěřili byste, co jsem zde objevil. Je to hlavní pošta v Litoměřicích.
Poslední zastávkou na focení je Spolkový sněm (Bundestag/Reichstag). Budova pochází z konce 19. století, v roce 1933 byla zničena požárem, po sjednocení Německa byla přistavěna skleněná kopule a od roku 1999 zde sídlí dolní komora německého parlamentu. Prozradím vám jedno tajemství, chcete? Pokud si najdete web této instituce, najdete možnost objednat si zdarma prohlídku. Již několik let bohužel nelze jen přijít a vystát si frontu. Objednávky jsou na konkrétní den a konkrétní hodinu (myslím, že po čtvrt hodinách) a dokonce i na jméno. Projdete klasickým rentgenovým rámem jako na letišti a můžete se kochat. Je nutné objednávat alespoň 14 dnů dopředu, ale záleží na sezoně. Byl jsem zde jak ráno, kdy se nad městem válela mlha, tak i večer, kdy bylo město naopak pěkně nasvíceno (se stativem vás bez problémů pustí).
Ikonické nádraží jako třešnička na závěr
Hlavní nádraží (Berlin Hauptbahnhof) je jako veliký obchoďák. Nemyslím tím počtem obchodů, ale svou architekturou a členitostí, i když ani s počtem obchůdků nezahálí… Bylo slavnostně otevřeno 28. 5. 2006 jako největší nádraží ve městě. Proč toto datum? Ten rok se zde konalo mistrovství světa ve fotbale a chtěli se prostě vytáhnout.
Nádražní budova se skládá z celkem pěti podlaží, z nichž dvě slouží dopravě, v ostatních jsou obchody, úřady apod. Horní podlaží (ve výšce 10 m nad úrovní terénu) je určeno městské a regionální dopravě (4 koleje), v hloubce 15 m pod úrovní terénu se nachází nástupiště (8 kolejí) pro dálkovou dopravu; stanice metra byla otevřena v roce 2009. Na celkem třech podlažích s plochou kolem 15 000 m² je místo pro asi 80 obchodů, butiků, restaurací a dalších zařízení. Dvě mostní budovy napříč přes hlavní halu skýtají 42 000 m² plochy různým úřadům. Mimochodem, nejsem tak chytrý, ale kámoším se s Wikipedií. 🙂
Konec. Teď už jen na hlavním nádraží (tentokrát tom pražském) najít svůj vlak „v podzemí“ a tradá do své postýlky.
Rozloučím se s vámi jedním německým rčením: „Nehleď na vzdálenost, Berlín vždycky stojí za tu cestu!“
