Návštěva Abu Dhabi – to hlavní z hlavního města
Abu Dhabi (též Abú Zabí, arabsky ظبي أبو Abū Ẓabī) je hlavním a po Dubaji druhým nejlidnatějším městem Spojených arabských emirátů. Trávil jsem tady i s cestou z Dubaje a zpět celý den. Není to až tak zajímavé město jako právě Dubaj (nebo spíš není tak profláklé), proto to vezmu trochu stručněji. Zaměřím se především na jednu pamětihodnost a jeden skvělý zážitek přihodím jako bonus. 😊
Do Abu Dhabi jsem přijel přes Most šejka Zayeda, jenž má symbolizovat příliv energie do hlavního města. Je to údajně nejkomplikovanější most na světě. Jeho oblý tvar připomíná písečné duny a jeho noční nasvětlení vytváří pocit, že se tyto duny pohybují.
Zlatá horečka
Jako první mě praštil do očí Aldar HQ, první kruhový mrakodrap na světě, kde sídlí Aldar, jeden z největších developerů v Emirátech. Budova je přezdívána „The Coin“ (mince). Nejnakloněnější stavbou světa je pak Capital Gate. Naklání se o 18´ na západ (čtyřikrát více než věž v Pise) a má 35 podlaží.
Samozřejmě jsem prošmejdil i Emirates Palace. Co budova Burj Khalifa v Dubaji představuje ve vertikální rovině, to je Emirates Palace v rovině horizontální. Tento hotel stojí na 1,3 km dlouhé soukromé pláži a vévodí konci ulice Corniche. Budova je z červeného kamene, bankomat vydává cihličky z ryzího zlata (bohužel jsem ho nenašel), 24karátové cappuccino je posypáno zlatem, zákusek z rozehřáté čokolády má podobu zlaté lávy, burgery z velbloudího masa jsou podávány v bulkách posypaných zlatým prachem a zlatem si tu můžete dokonce nechat pokrýt i své tělo. Hlásí se někdo jako můj sponzor, abych si tento luxus mohl dopřát?
Hned vedle je Prezidentský palác, jehož plocha zaujímá přibližně 150 hektarů. Minimalismus prostě v Emirátech nefrčí. V mezičase jsem se prošel po pláži a promenádě Corniche, která byla vytvořená navážkou v moři. Na chodníku jsou citáty jak arabských osobností, tak celosvětových.
Po stopách minulosti
Nejstarší budovou ve městě je Qasr Al Hosn. Tato pevnost je vyobrazená na zadní straně bankovky hodnoty 1 000 AED (tu jsem tedy v pacce neměl) a postavená na místě strážní věže pocházející z roku 1761, jež hlídala cennou studnu se sladkou vodou. V roce 1793 se stala domovem předků vládnoucí rodiny Al Nahyan. Dnešní kamenná budova byla postavena ve 20. století a do roku 1966 sloužila jako rodinná rezidence.
A teď to nejhlavnější – Velká mešita šejka Zayeda Abu Dhabi. Mešita je viditelná z každého z mostů spojujících ostrov Abú Dhabi s pevninou. Mešitu nechal postavit první prezident SAE, pro kterého je místem posledního odpočinku. Vejde se do ní 41 000 věřících a je otevřena i pro nemuslimy. Mešita má více než 80 mramorových kopulí s 1 000 sloupy, mezi nimiž jsou čtyři 107 m vysoké minarety.
Hlavní modlitebnu osvětlují tři lustry z oceli, zlata, mosazi a křišťálu, největší z nich váží 12 tun a jsou od firmy Swarovski. Škoda, že se při mé návštěvě zrovna renovovaly. Je tady celkem 40 kg galvanizovaného 24karátového zlata.
Jedním z nejpozoruhodnějších prvků modlitebny je ručně tkaný koberec, největší na světě. Jeho dokončení trvalo 1 200 řemeslníkům dva roky, bylo vyvázáno 5 700 čtverečních metrů vlněného vlákna na bavlněnou základnu – celkem 2,268 miliardy uzlíků.
Na stavbu bylo použito více než 100 000 tun čistě bílého řeckého a makedonského mramoru. U přístupové cesty ke vchodu do mešity je umístěno mauzoleum šejka Zayeda. Dostal jsem zde velice slušivý obleček, aby mě vůbec pustili dovnitř. Překvapilo mě, že v něm nebylo teplo a dovedl bych si představit v něm nějakou dobu chodit. Doma by mě ale asi měli za blázna.
Veselá historka na závěr
Neochudím vás ani o slíbený úsměvný zážitek. Přecenil jsem totiž své organizační dovednosti a jednoduše jsem přejel autobusovou zastávku. Nu což, chybami se panda učí. 🙂
Mešitě jsem zamával a najednou jsem se ocitl asi 10 km za městem. Karta na MHD byla přednabita, ale nevěděl jsem, kolik dirhamů mi na ní ještě zbylo. Hledal jsem tedy zastávku, kde by byl automat a možnost dobití, ale nikde nebyla. Po dvacetiminutové jízdě jsem to vzdal a vystoupil. Místní mi nedokázali poradit.
V každé zemi mám ve zvyku použít taxi, takže jsem své selhání přehodnotil jako příležitost v této tradici pokračovat. Zamával jsem a jeden zastavil a ochotně mě dovezl zpět k mešitě. A cena byla velice příznivá. Taxíkem jsem se proto svezl i cestou zpět do města. Nemusel jsem přestupovat na autobusovém nádraží, a navíc jsem byl dovezen přímo před dveře Emirates Palace jako nějaká hvězda.
Taxi naštěstí nebylo velbloudí. 🙂
A závěrečná kuriozita: ženy mají v dopravních prostředcích absolutní přednost. I ve frontě na autobus zpět do Dubaje byly ženy vyzvány k přednostnímu nástupu v přední části autobusu. A že tu jezdí opravdu luxusní kousky (ve vší počestnosti myslím samozřejmě autobusy, ne ženy)! V řadě byly jen tři sedačky (ne jako u nás čtyři), byly kožené, hodně polohovatelné, místa na nohy spousta, že by se dalo tancovat a samozřejmě nechyběla klimatizace…
Následovalo rozloučení s panem celníkem na letišti, milý úsměv a poslední káva. Letadlo už čeká, příští destinací bude Kyjev.
