Srílanské slunce v duši
Cestování po zemích, které jsou uspěchaným a na výkon orientovaným západním fungováním ještě téměř neposkvrněné, to je moje. Co z toho mám? Duševní obohacení, pokoru nebo třeba opravdu banánové banány!
Zájezd na Srí Lanku byl jeden z mých prvních. Dlouhý let sice nebyl nijak zábavný a pohodlný, ale co se dá dělat, nějak jsme se na místo určení dostat museli. S kulturou a životem místních obyvatel jsme přišli do styku hned po příletu – potřebovali jsme si totiž zajistit ubytování, a tak se kolem nás, jako by nám četli myšlenky, seběhli zdejší lidé připraveni nabídnout nám své služby. Nakonec jsme vyhádali nocleh za poměrně slušnou cenu, nasedli jsme do pro Srí lanku typického tuktuku a jelo se.
Tuktuk je motorizovaná tříkolka, která se používá jako taxi v zemích jižní a jihovýchodní Asie.
Během dvou týdnů jsme postupně procestovali velkou část této čajem provoněné země. K místům, která mě zaujala nejvíce, rozhodně patří starověké město Anuradhapura, které je právem součástí světového dědictví UNESCO. Mohli jsme si prohlédnout staré buddhistické chrámy a pozůstatky královských paláců. To vše se mísilo s nespoutanou džunglí, takže byl výsledný dojem opravdu neopakovatelný.
Střet přírody a kultury mě naprosto fascinoval!
Největší přidanou hodnotu však pro mě má možnost se inspirovat zdejším způsobem života. Lidé jsou tu vřelí a srdeční. Samozřejmě, najdou se tací, kteří na turistech chtějí vydělat, ale čím dál se dostáváte od profláklých záchytných bodů zmíněných v každém průvodci, tím větší máte šanci seznámit se s místními, kteří s vámi komunikují s radostí a bez postranních úmyslů (navíc vás pohostí svou tradiční kuchyni – chilli, kam se podíváš, ale taky spousta zeleniny a ovoce – mňam!). Zejména děti ke mně byly velmi přívětivé. Ne, že bych si nějak liboval v otlapkávání od cizích, ale co bych pro jiskru v dětských očích neudělal.
Rozuměl jsem si nejen s místními lidmi – ke zvířatům mám přece jen blíž. 🙂
Pohled místních na svět je při nejmenším inspirativní – mnoho toho nemají, přesto z nich čiší štěstí a spokojenost. Máme se od nich co učit! Aneb já říká mé oblíbené moudro: Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.
