Blog

Odlétat na dovolenou odjinud než z Prahy, je fajn způsob, jak si ji prodloužit. V cizím městě si snadno zpříjemníte čekání na letadlo, a navíc poznáte ještě více, než na co jste se původně těšili. 🙂

Já jsem si jako výchozí i cílové letiště pro svou cestu do Afriky vybral Varšavu. Autobusem se sem dostanete pohodlně přes noc, takže ušetříte i za ubytování a pokud stihnete tu správnou akční nabídku, seženete jízdenku jen za 1 zlotý.

Brzy ráno jsem tedy vystoupil z autobusu a metrem se dopravil do centra. Vyhlášené památky, u kterých se fotí všichni, mě nechávaly klidným. Mým cílem byla méně „profláknutá“ místa. Takže pokud čekáte fotky u Královského zámku, Katedrály sv. Jana a podobných historických budov, tak vás zklamu. Anebo vlastně ne – mé zážitky byly totiž mnohem lepší.

Prohlídka Varšavy bez stresu a davů

Začal jsem netradičně na Bankovním náměstí, kde se nachází budovy magistrátu. Vědomí, že si užívám zaslouženou dovolenou, zatímco místní míří do práce, mě příjemně (i když možná trochu škodolibě) hřálo.

O kousíček dál je Park Krasińských s Pomnikem Bitwy o Monte Cassino, který je postaven ze železobetonu pokrytého bílým carrarským mramorem. Váží úctyhodných 220 tun a k uchycení jeho sedmdesátitunového sloupu byly vyhloubeny šest metrů hluboké základy. Do dvoumetrového podstavce je vyryt Pamětní kříž Monte Cassino, znaky II. armádního sboru a podřízených jednotek, které se účastnily bitvy, nechybí ani polská orlice a urna s popelem hrdinů.

Další zastávkou, také v tomto parku, byl barokní Palác Krasińských ze 17. století, který je právem považován za jeden z nejkrásnějších městských paláců v Polsku.

Centrum města ve vánočním hávu

Pak už následovala klasická prohlídka památek. Viděl jsem Novoměstské náměstí s kostelem sv. Kazimíra – první (ale rozhodně ne poslední) náměstí, kde byla vánoční výzdoba. Mým favoritem mezi varšavskými vánočními stromky se jednoznačně stal ten u Královského zámku.

Z Novoměstského náměstí jsem se vydal na Barbakán s hradbami. Minul jsem i Muzeum Marie Skłodowskiej-Curie, dvojnásobné nositelky Nobelovy ceny, které bylo otevřeno ke stému výročí jejího narození. Ale zpět k Barbakánu – je to cihlová budova půlkulatého tvaru, byla vystavena v roce 1548 a hradby obcházejí celé staré město. Odtud jsem prošel na Staroměstské náměstí (zda se názvem „opičila“ Praha nebo Varšava, jsem nezjišťoval). Náměstí je zrekonstruované, jsou tu nádherné budovy a v zimě se uprostřed, kolem sochy Mořské víly, rozprostírá kluziště. Mořská víla je totiž symbolem Varšavy.

Prošel jsem kolem spousty kostelů, například kolem Katedrály sv. Jana, Jezuitského kostela i Kostela sv. Martina, až jsem ke Královskému zámku, který se ale částečně rekonstruoval a byl pod lešením. Proto nemám fotku ani této pamětihodnosti. Jeden den v týdnu se zde neplatí vstupné, ale bohužel jsem se netrefil. Nedá se nic dělat, můj čas stejně vypršel a autobus č. 175 přímo na letiště rozhodně nechci zmeškat.

Znovu na místě činu

Také po návratu ze sluncem zalité a teploučké Afriky jsem se psychicky připravil na desetihodinovou procházku městem. Zaměřit jsem se chtěl na ještě méně známé a opomíjené památky, ale někdo mi to zřejmě nepřál. Po vystoupení z letadla jsem zjistil, že ve Varšavě prší. Hodně prší. Program jsem tedy musel přehodnotit.

Začal jsem Národní galerií a Národním muzeem, Vojenským muzeem se spoustu stíhaček a helikoptér zaparkovaných před budovou muzea a pokračoval Památníkem Charlese de Gaulle… Navštívil jsem i Senát, Sejm, Prezidentskou kancelář, ale pak už mi začala být zima. Nepromokavý kožíšek se holt ani u moderních pand ještě vyvinul.

Rozhodl jsem se tedy spojit příjemné s užitečným a trochu se zahřát i posilnit. Už minule jsem si všiml podniku s názvem Zapiecek, který byl ve Varšavě hned několikrát. A protože se blížil čas oběda, zašel jsem se mrknout, co mi nabídnou. Velká fronta byla předzvěstí úspěchu a tušení, že se jedná o vyhlášený podnik, se brzy potvrdilo. Co si ale z místních specialit vybrat? Bigos nebo pirohy?

Bigos se skládá z kysaného zelí, čerstvého zelí a různých druhů mas, ať už je to slanina či jiná uzenina, zvěřina, hovězí nebo vepřové maso. Vše se vaří na mírném ohni, odstaví se a pak se znovu ohřívá. Každá polská rodina má vlastní recept a ingredience, které si střeží, proto nikdy neochutnáte dva stejné. Pierogi jsou z nekynutého těsta a náplně jsou velmi rozmanité Nejčastěji můžete ochutnat tvarohové, s mletým masem, houbami a nesmí chybět ani náplň z kysaného zelí či bramborová. Poláci je jí vařené či smažené a namáčejí si je buď v rozpuštěném másle nebo nějaké jiné chuťovce.

Slečna servírka v krásném oblečku mi doporučila pirohy a abych toho ochutnal co nejvíce, dal jsem si tři špenátové, tři masové s houbami a tři s brynzou. Namáčel jsem si je do rozpuštěného másla se slaninou a česnekem. Vydržel jsem tady něco přes hodinu a spokojený pocit z tohoto labužnického zážitku překazil až pohled ven z okna. Stále tam lilo…

Závěrečná chvilka napětí

Kousíček od restaurace byl Pałac Kultury i Nauki, což byla poslední památka, kterou jsem navštívil. Hned vedle bylo nákupní centrum Złote Tarasy. Ne že bych tak rád nakupoval, ale déšť dokáže divy. Bylo 23.12., tak jsem očekával, že bude nákupní centrum praskat ve švech. Byla to ale pohodička a protože byla většina obchodů vlastně stejná jako u nás, měl jsem centrum prozkoumané během chvíle.

Po relaxaci v kavárně, jsem asi dvě hodinky před odjezdem nočního autobusu zpět do Prahy dal městu ještě jednu šanci. Už pršelo jen mírně, tak jsem nafotil nasvícené ulice, jeden kostel a šel jsem hledat metro, které by mě dovezlo až na konečnou, kde bylo autobusové nádraží. Ačkoliv jsem našel správnou ulici i podchod do metra, zjištění, že se jedná o druhou linka metra, kterou ve Varšavě mají, mě trochu zaskočilo. Po menším záchvatu paniky jsem ale nakonec našel tu správnou cestu a po drobném boji s turniketem (poučení pro příště: nestrkat do něj již použitou jízdenku!) nakonec vše dopadlo na jedničku.

Na autobusovém nádraží jsem byl 20 minut před odjezdem autobusu. Najít ten správný už tentokrát byla hračka, takže jsem nastoupil a 24.12. ve 4:45 jsem byl v Praze na Florenci. Co více si přát, než začít Štědrý den ve našem krásném hlavním městě s horkou čokoládou v pacce? Zbývalo jen dojet vlakem za rodinou a oslava i rozdávání dovezených suvenýrů mohly začít.