Blog

Zdravím z blízkého Balkánu. Koncem září jsem si usmyslel, že se vypravím prohřát si své kosti před zimou někam do tepla. Makedonie byla dobrou volbou, ale jen přes den. Nevěřili byste, jaká tu může být v noci zima.

Ráno bylo i kolem devíti stupňů a v noci jsem se budil s husí kůží. Ano, i pod mým kožíškem se něco takového občas objeví. Ani v jednom ubytování neměli topení a deky byly slabé. To nemluvím o první noci, kterou jsem trávil na letišti, neboť MHD už nejezdilo a nechtělo se nám zbytečně platit dvacet euro za taxi a dalších dvacet za ubytování.

V hlavní roli panda

Hned ráno jsme vyrazili. Nejdříve do centra Skopje – z letiště to byl kousíček a autobus ve 4:30 nebyl vůbec přeplněný. Během půlhodinky nám jel další autobus, rovnou do naší první destinace, kterou bylo městečko Bitola. Necelé dva kilometry od autobusového nádraží se nachází pozůstatky antického města Heraklea Linkestis, které založil makedonský král Filip II. už ve 4. století př. n. l. Já jsem si tady vyzkoušel „prkna, která znamenají svět“. No, byl jsem spíše v hledišti než na jevišti, ale i to se počítá, ne?

Plody městečka Ohrid

Další zastávkou bylo městečko a jezero, které je od roku 1980 v UNESCO. Jedná se o Ohrid. Cestou jsme potkávali spoustu balkonů, na kterých se sušily červené papriky, a na vinicích se sklízelo víno. Já ho ale ochutnal až v tekutém stavu.

V celé oblasti Ohridského jezera je údajně 365 pravoslavných kostelů a klášterů. Přiznávám, že jsem je nepočítal a určitě jsem nenavštívil všechny. Mnohem víc mě ohromil 900 let starý platan, na který jsem narazil ve městě a v jehož vykotlané dutině prý bylo kdysi otevřeno maličké holičství a kavárna.

Ubytováni jsme byli přímo pod pevností a cítil jsem se jak hradní pán. Jen do rána, kdy jsem si chtěl uvařit kávu. Fotka na Bookingu slibovala novou velkou bílou kuchyň. Ve skutečnosti nás paní domácí poslala snad do bývalého chlívku na dvorku. Ale přežil jsem a kafe jsem se taky dočkal, tak to beru optimisticky.

Ještě před ubytováním jsem se vydal na průzkum Samuelovy pevnosti s více než třemi kilometry hradeb. Pevnost pochází z 10. století, je zrestaurována a byl odtud nádherný výhled. Však posuďte sami.

Trochu mi dělala problémy cyrilice, připadal jsem si jak v první třídě, slabikoval jsem slovo od slova. Dokonce jsem zde objevil i pizzerii Koza Nostra – že by místní mafiáni? 🙂

Tetovo, Kosovo, hotovo

Další mou zastávkou bylo páté největší město – Tetovo. Leží jen 16 km o hranic s Kosovem, ale na to jsem bohužel už neměl čas. Určitě se tam ale ještě někdy vypravím.

Zábavnou historku však mám odsud. Podle internetu měl jet autobus z Ohridu do Tetova několikrát za den, a to i v neděli. Na pokladně nám ale oznámili, že do spoj Tetova jede jen v šest večer (což není informace, kterou chcete na nádraží v sedm ráno slyšet). Ale paní pokladní nám u řidiče dohodla, že nám zastaví na dálnici kousek od města a dojedeme taxíkem. Už jste někdy „stopovali“ taxi na dálnici? Autobus nám zastavil u mýtné brány. Poprosili jsme výběrčí, zda by nám nezavolali taxi. Měl jsem s sebou sympatické cestovatelky, takže nebyl problém. Taxi se přiřítilo v protisměru, otočilo se přes všech šest pruhů a nabralo nás. Pan taxikář uměl jen makedonsky a řítil se s námi do neznáma… Naštěstí nás dovezl na autobusové nádraží, kde jsme zjistili odjezdy do Skopje a mohli se vydat (opět taxi, neboť to bylo trochu dále) na průzkum největší místní památky – Malované mešity.

Šarena Džamija neboli Malovaná mešita z roku 1459 (postavena za peníze dvou žen, Mensury a Hurshidy, které jsou zde pohřbeny) patří mezi nejvýznamnější památky a nejkrásnější islámskou architektonickou památku celého Balkánu. Stěny jejího exteriéru jsou pomalovány malbami s glazurou, na které bylo údajně třeba až 30 000 vajec. Tato výzdoba je rovněž unikátní v tom, že se nejedná o keramickou dekoraci jako tradičně u jiných mešit, ale právě o malby s květinovými vzory.

Z Tetova zpět do Skopje

Naší první zastávkou v hlavním městě byl Kříž tisíciletí nacházející se na vrcholu Vodno (1066 metrů). Jedná se o přední turistickou atrakci města, přístupnou autobusem doubledecker č. 25. Původně jsme čekali na jiné zastávce, ale nakonec jsme to zvládli a výhled stál opravdu za to. Kříž měří na výšku 66 metrů a je to nejvyšší monumentální kříž na světě – je vidět ze vzdálenosti až 30 kilometrů. Byl vystavěn ku příležitosti 2000. výročí křesťanství a Makedonie jakožto biblické země. Symbolika je jasná: 33 pater = Kristovy roky, 12 pilířů = apoštolové.

Následovala dvoudenní (dvě půldenní) procházka městem s návštěvou mnoha zajímavých památek i staré muslimské čtvrti. Mezi významné památky, které jsme nemohli minout, patří Pevnost Kale, Dům Matky Terezy, Náměstí Makedonie s 22 metrů vysokou sochou Alexandra Makedonského, Kostel sv. Klimenta nebo Kamenný most. Jídlo zde bylo výborné, vyzkoušeli jsme jak čevabčiči, tak i fazolovou polévku a všemožné místní speciality.

Ze všeho nejvíc se mi líbilo nábřeží s budovami v řeckém stylu. Nádherně tady vyhrávala vážná hudba, všude byly lavičky, vysázené palmy,… Prostě idylka.

Doufám, že se sem ještě někdy vrátím.