Levandulovo-azurová Provence
Sluncem zalitá Provence – to zní jako sen! Co naplat, že šlo vlastně o výlet kvůli mistrovství Evropy ve fotbale, příležitosti je potřeba využít.
První zastávkou bylo město Toulouse, které mě, abych byla upřímná, nijak zvlášť nenadchlo. Nebylo se moc čím kochat, ale to se holt občas stává. Hlavním cílem bylo fotbalové EURO, a tak jsme po krátké obchůzce zamířili rovnou na stadion. Ačkoliv není fotbal zrovna můj šálek čaje, nakonec jsem se atmosférou nechala strhnout. Ve fanouškovské zóně to vřelo, všichni křičeli, máchali rukama a hromadně se jim křivili obličeje, vždy podle toho, kterým směrem se ta kulatá věc (prý se tomu říká míč) pohla. To byla fakt legrace. Než samotná kopaná mě tak nadchli spíš příznivci španělského týmu – opravdu zábavní lidé! Moc ráda bych je poznala blíže, takže mi přibyla další cílová destinace na můj seznam cestovatelských přání.
Fotbal mi toho moc neříká, stejně jako mě neoslovil Toulouse.
Pak ovšem přišla návštěva Marseille. Co říct? Snad jen – ach! Tady už jsem byla ve svém živlu. V moři se sice ještě koupat nedalo, ale to vlastně vůbec nevadilo. Na promenádě kolem přístavu a vůbec v celém městě se nesl poetický nádech bohaté historie a francouzské elegance, šarmu a neutuchajícího společenského života. Nemohli jsme si nechat ujít ani marseillskou katedrálu pocházející z 19. století, která však zrovna bohužel byla obehnána lešením a kvůli rekonstrukci jsme ji nemohli navštívit. I tak ale bylo čím se kochat. Kromě toho mě zaujalo i Museum of European and Mediterranean Civilisations. Je to sice taková moderní designová záležitost, ale musím uznat, že celkem povedená. Do okenních tabulí se tam odrážely vlny z moře, a to teda bylo fakt něco!
>>> Věděli jste, že je Marseille druhé největší město Francie? <<<
A jak už to bývá, to nejlepší nakonec. Třešničkou na dortu byl příjezd do kouzelného Nice. Pokud se v příštím životě narodím jako racek, od zdejšího pobřeží se nehnu! Voda je tu opravdu dokonale azurová, promenáda kolem pláže je úžasná a stačí z ní udělat dva kroky a jste v moři. Dokonce jsem pokukovala po tom, že bych si smočila kožíšek. Navíc je tam plno kavárniček a restaurací se zahrádkami, také centrum města s fontánou lze procházet křížem krážem a rozhodně vás jen tak neomrzí.
Azuro na obloze i v moři. Nádhera!
No nic, útočiště na důchod vybráno, ale do té doby se sem zaručeně podívám ještě několikrát!
