Hody, hody, doprovody i na rovníku?
Lidské velikonoční tradice sice jako panda moc nechápu, ale vím, že nějaké jsou. Tahle parta je však má očividně tak trochu na háku. Nebo že by k nim patřilo i postávání na rovníku? No, jistá si nejsem…
Španělské slovo Ecuador znamená rovník. To dává smysl, že?
Ale pěkně popořádku. První zastávkou po překročení hranic Ekvádoru bylo městečko Otavalo, kde jsme navštívili jsme trhy s výrobky od místních obyvatel. Nákupní horečka mě však brzo přešla, když mi došlo, že bych vše vlastně musela táhnout na koloběžce s sebou. Vydali jsme se proto radši za poznáním, což mě ve výsledku uspokojilo mnohem víc než nově nabytá materiální zátěž. Naším cílem bylo překrásné jezero Cotacachi. Ano, předpokládáte správně, už je to tady zase! Ty výhledy! Na jezeru se rozprostíraly dva ostrovy a za ním se tyčily mohutné hory. Radost pohledět!
Když jsme se dostatečně pokochali, vyrazili jsme do hlavního města. Cestou jsme jen tak mimochodem překročili rovník. Jak jsem už říkala, bylo to zrovna na Velikonoční pondělí, ale to nám vlastně bylo tak nějak jedno.
Počasí nám přálo, a tak jsme se bez potíží dostali zase o kus dál. Zastavili jsme se také u ďábelského vodopádu poblíž městečka Baňos. Jo, hučící a třpytící se voda, to já taky můžu…
Příjezd do Quita, hlavního města Ekvádoru, pak už na sebe nenechal dlouho čekat. Tady jsme se kromě konečně pořádného noclehu a teplého jídla sčuchli s milovníky kol. Slavilo se totiž dvousté výročí cyklistiky. Během poznávací projížďky po Quitu se však ukázalo, kdo z nás má větší výdrž – zda kolisté či koloběžkaři. Terén je zde totiž poměrně zvlněný, a zatímco pro nás to nebylo překážkou, žádného cyklistu jsme pak již nepotkali.
Cotopaxi je druhým největším masivem v Ekvádoru. Je však nejznámějším a nejnavštěvovanějším.
Nás však hnal kupředu jasný cíl – sopka Cotopaxi. A vyplatilo se. Další záchytný bod, který jsme během naší výpravy rozhodně nechtěli minout, si můžeme spokojeně odškrtnout a vydat se opět vstříc novým dobrodružstvím.
