Blog

V Ekvádoru jsme se nakonec rozhodli ještě chvíli pobýt. Kdybychom prý totiž nezůstali pár dní u moře, mrzelo by nás to. Nikdo nám však neřekl, že to nebude až tak „panda-friendly“.

Mysleli jste, že je to jedna velká dovolená? Jste na omylu! Tvrdě tady pracujeme. Já mám na starosti hlídání koloběžek, když se ostatní snaží něco málo vydělat mytím aut, která právě zastavila na semaforu. A co si budem povídat, sloužím taky trochu jako lákadlo. Bohužel nejen pro řidiče.

Proč bohužel? V krásném parčíku Santa Elena na mě totiž číhalo nečekané nebezpečí. Zbytek party se rozhodl, že zdejší leguány pohostí kouskem melounu. To však netušili, že reagují na oranžovou barvu stejně jako býci na rudou. Málem si mě odvlekli! Mé zvířecí instinkty i přes čas trávený převážně s lidmi naštěstí ještě nezakrněly, tak jsem se jim mrštně vysmekla. Měla jsem ale fakt namále!

Leguán je býložravec. U mě by však možná udělal výjimku.

Kromě toho je ale pobřeží opravdu krásné. Východy i západy slunce (a vlastně i jakákoliv doba mezi nimi) na pláži prostě mají nepřekonatelné kouzlo!

Co má ale ještě větší přidanou hodnotu, je poznávání jiných druhů společenství a kultur. Díky kontaktům, které jsme si během cestování udělali, jsme teď měli možnost navštívit vesničku indiánského kmene Tsachilla. Provedl nás dokonce místní šaman a ukázal nám jejich tradiční zvyky. Zážitek na celý život!

A teď už zase frčíme dál. Těšíte se, na další zajímavá místa, na která nás koloběžky zavezou? Já strašně! Baví mě to prostě čím dál víc. 🙂