Přejdi Jordáán… a nebo radši ne!
Zkoušet nové věci, to je moje. Takže když jsem dostal nabídku odjet do Jordánska, neváhal jsem ani chvíli. I když trapně přiznávám, že jsem se musel nejdřív podívat na globus, kde že to vlastně je. Tím pádem teď můžu trochu zamachrovat a dopomoct k zorientování se i vám – Jordánsko leží na Blízkém východě, ale neděste se, je to tam vážně v pohodě! Sousedí sice s Irákem, Sýrií, Saudskou Arábií a Izraelem (tam tu výbušnou atmošku můžete trošku očekávat), ale Jordánsko samotné je opravdu bezpečné.
Joo, a mají tam taky moře! Od toho Rudého (které je ale krásně modré), jsme se zajeli podívat i k tomu Mrtvému. Fakt jsem byl napnutej, jak takový mrtvý moře jako vypadá (to jako že je suchý?). No, na první pohled je to spíš takovej bílej flek. A to jsem se těšil, až si v něm smočím kožich. Říkali, že tam člověk (tak snad to platí i pro pandu) vůbec nemusí plavat, protože ho ta voda nadnáší úplně sama.
No jo, ale to jsme nepočítali s tím, že se do toho moře nebude možné dostat! Z Jordánské strany je to totiž strašně strmý, no prostě na to pandí tlapky nejsou stavěné. A v místech, kde už to tak prudký není, je to pro změnu hotelová pláž, že jo. A tam, ne až tak překvapivě, můžou chodit jen pandy, které jsou ubytované v hotelech (a na to mě zrovna neužije, jak moc dobře víte).
Tak jsem se jim na to vybodl. Beztak bych měl nasolenej kožich jak slaneček a kdo by to rozčesával? Kdyby pandy měly plavat, měly by ploutve. Takže se vrátím tlapkama zase na pevnou zem. Stejně ty volný pláže byly příšerný, tak jsem si hodil nějaký to selfíčko a šel raději o dům dál.
Když jsme se pak ale vydali do hor, už to mělo jiné grády! Kopce, hory, zvířata… prostě se bylo pořád na co dívat. Našel jsem si tam dokonce kamaráda oslíka Ibrahima. Hledal jsem usilovně i hyeny, které tam prý taky žijí, bohužel (nebo možná bohudík) jsem na žádnou nenatrefil. Vždycky jsem chtěl s takovou hyenou hodit řeč a zeptat se jí, proč se tak blbě tlemí. Tak snad příště. Jinak kdyby vás to zajímalo, tak oblast, o které zrovna mluvím, je vlastně přírodní rezervace, jmenuje se Dana a fakt jako můžu doporučit!
Co mě však nejvíc dostalo, byl Jordán. Jako ta řeka. „Přejdi Jordán…“ Helenky Vondráčkové se mi vrylo do paměti, i když rádio vlastně moc neposlouchám. „Řeku všech nadějí“ jsem si však představoval trochu jinak. Tahle rákosová bažina mě celkem zaskočila a vlastně bych ani neřekl, že to byla nějaká řeka. No, ale když to tvrdí místní, nezbývá než jim důvěřovat. Přeci jen do Sýrie to není až tak daleko a není třeba zbytečně prudit, že? 😉