Blog

Ha, tak jsme tady. Teda my bychom tu byly už dávno, ale pionýry nějak nechtěli pustit z lodi. Prý ty motory, co jsou přilepené na boku, prostě převážet nemůžeme. Ne že bychom to klukům neříkaly, ale my jsme jen plyšové pandy – na nás se tady nedá.

Až na samé dno

A kdeže to vlastně jsme? Přece v Izraeli! Že se jedná o úplně jinou kulturu, nám došlo celkem rychle, i když přiznáváme, že jsme to s Matatou úplně nečekaly. Lidi tu chodí divně oblíkaní, občas jen sedí a dívají se do zdi. No, o co tady jako jde? Nepřijde vám to divný? Na druhou stranu, je tu celkem teplíčko, takže za nás dobrý. A má to stoupající tendenci, tak se těšíme na pořádné tropy.

Vybraly jsme si ta nejlepší místa.

Zato pionýři mají spíš klesající tendence, hlavně když jedou do kopce. Moc se jim nechce. Ale je fajn, že máme privilegovaná místa přímo mezi řídítkama. Jsme ošlehané větrem a taky pískem – naštěstí zvládáme myslet na to, že máme mít zavřenou tlamičku :-).

A my jste vlastně taky klesly na úplné dno. Tím nemyslíme jako psychicky, jsme pandy celkem odolné. Ale dojely jsme až k Mrtvému moři, které je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu. No já teda nevím, jak na tom byli ostatní, ale na mě to bylo strašně slaný. Brr.

O písku a soli se nám bude zdát ještě dlouho…

Všechno jsme s Matatou raději pozorovaly ze břehu. Kluci se tam sice vyvalovali jako vorvani, ale nám to takhle bohatě stačilo. Z kožichu už tak každý večer vysypáváme pískoviště, přidávat k němu kilo soli se nám nechtělo. Ale jako takhle zpovzdálí to tady vypadá fakt pěkně, to musíme přiznat (a taky si nechceme pořád jen stěžovat 😉).

Afrika už čeká

Konečně jsme taky našly (ano, my dvě, klukům to s mapou moc nejde), ten správný ukazatel, kudy se jede do Egypta. To je prý už Afrika, i když všichni říkají, že je to jen taková ochutnávka a že ta pravá přijde až potom. Tak nevíme, jestli je teda nějaká levá Afrika…? No, nezbývá než to tam zajet trošku omrknout.

Kudy tudy?

Nová dobrodružství čekají. Tak zase na viděnou někdy příště…